Protektorát Čechy a Morava - Slovenský štát

Protektorát Čechy a Morava (německy Protektorat Böhmen und Mähren) byla část československého území, od 15. března 1939 do 8.–9. května 1945 ilegálně okupovaná nacistickým Německem. Vznikl rozdělením druhé Československé republiky. Začalo nejhorší období Československých dějin.

Byla změněna státní vlajka.                                                   Změnil se i státní znak.

Od První republiky se velikost státu drasticky zmenšila.

Protektorát

Protektorát byl vytvořen výše jmenovaným výnosem Adolfa Hitlera ze dne 16. března 1939, a to na území českých zemí, zbylém po vynuceném odstoupení Sudet Německu 29. září 1938 a části Těšínska odstoupené Polsku 30. září 1938 v důsledku Mnichovské dohody. Německé okupační úřady vytvořením názvu Protektorát Čechy a Morava pominuly skutečnost, že kromě zbytku Čech a Moravy byla součástí protektorátu i malá část Slezska (území po pravém břehu Ostravice na Frýdecku a Ostravsku), kde se nacházela i nejvyšší hora protektorátu (Lysá hora v Beskydech).V tomto zbytku pomnichovského Česko-Slovenska žilo okolo 7,4 milionu obyvatel. Dne 16. září 1940 bylo území Protektorátu připojeno k říšskému celnímu území. Zahraniční politiku zcela převzala Německá říše, protektorát měl pouze zástupce u říšské vlády s úředním označením „vyslanec“.

Protektorátním prezidentem se stal Emil Hácha.

Hitler v Brně.

Politické vedení státu.

Státní prezident

• Emil Hácha (s minimem reálné moci)

Říšský protektor

• SS-Obergruppenführer Konstantin von Neurath (1939–1943)
  • SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich (zastupující říšský protektor 1941–1942)
  • SS-Obergruppenführer Kurt Daluege (zastupující říšský protektor 1942–1943)

Předseda vlády

• Rudolf Beran (15. března 1939 – 27. dubna 1939 – působil již před okupací jako předseda vlády)
• Alois Eliáš (27. dubna 1939 – 28. září 1941), popraven
• Jaroslav Krejčí (19. ledna 1942 – 19. ledna 1945)
• Richard Bienert (19. ledna 1945 – 5. května 1945)

Vrchní velitel Waffen-SS

• SS-Brigadeführer Karl von Treuenfeld (1. prosinec, 1941 – 12. září, 1942)
• SS-Gruppenführer Carl von Pückler-Burghauss (12. září, 1942 – 10. duben, 1943)
• SS-Standartenführer Alfred Karrasch (10. duben, 1943 – 31. července 1943)
• SS-Gruppenführer Georg Keppler (31. červenec, 1943 – 20. březen, 1944)
• SS-Gruppenführer Carl von Pückler-Burghauss (20. březen, 1944 – 8. květen, 1945)

 Vyšší šéf SS a policie pro Čechy a Moravu

• SS-Obergruppenführer Karl Hermann Frank (28. duben, 1939 - ? duben, 1945)
• SS-Obergruppenführer Richard Hildebrandt (? duben, 1945 - 8. květen, 1945)

Vrchní velitel Wehrmachtu

• General der Infanterie Erich Friderici (1. duben, 1939 - 31. říjen, 1941)
• General der Infanterie Rudolf Toussaint (1. listopad, 1941 - 31. srpen, 1943)
• General der Panzertruppe Ferdinand Schaal (1. září, 1943 - 26. červenec, 1944)
• General der Infanterie Rudolf Toussaint (26. červenec, 1944 - 8. květen, 1945)

Náčelník štábu

• Generalmajor Anton-Carl Longin (1. duben, 1939 - 1. listopad, 1942)
• Generalleutnant Max Ziervogel (1. listopad, 1942 - 6. květen, 1945)

Vojenský velitel pro Prahu

• Generalmajor Arthur von Briesen (1. květen, 1939 - 15. únor, 1944)
• Generalleutnant Philipp Müller-Gebhard (15. únor, 1944 - 8. květen, 1945)

 Vojenský velitel pro Brno

• Generalmajor Walter Freytag (1. duben, 1939 - 10. duben, 1941)
• Generalmajor Wilhelm Weiss (10. duben, 1941 - 1. říjen, 1944)
• Generalleutnant Gerhard Poel (1. říjen, 1944 - 8. květen, 1945)

Vojenský velitel pro Plzeň

• Generalleutnant Peter Hermann (15. listopad, 1939 - 31. říjen, 1944)
• Generalleutnant Georg von Majewski (1. listopad, 1944 - 6. květen, 1945)

Prakticky chod státu určovali Němci.

Dva nejznámější představitelé Protektorátu, Reinhard Heydrich, Karl Hermann Frank.

Na podzim roku 1939 dali nacisté českému národu jasně najevo, že nepřipustí jakékoliv projevy odporu či kritiky „nových pořádků“. Nálada ve společnosti byla chmurná a ovlivňovaly ji i další události 2. světové války – rychlá porážka Polska, pakt Hitlera se Stalinem, i nečinnost francouzské a britské armády. Byly přijímány nepopulární kroky, jako byl přídělový systém, nucená práce, dvojjazyčné nápisy, konfiskace zvonů, přejmenovávání ulic, preferování všeho německého, omezování kulturního a společenského života atd. Ve městech byl již patrný nedostatek potravin, a tak okupační správa propagovala a povolila domácí chov králíků. Též docházelo k zavádění norimberských zákonů, arizaci majetku židovského obyvatelstva, přidělování židovských domů a bytů německým přistěhovalcům z Říše.

Ani rok 1940 nepřinesl lepší vyhlídky, zvláště poté, kdy spojenecká vojska utrpěla rozhodující porážku a Francie kapitulovala. Pokračovala plíživá germanizace. Karl Hermann Frank vydal tajné memorandum o konečném řešení české otázky, což se ale neutajilo, protože již bezprostředně po tom pražská služebna SD (Sicherheitsdienst) konstatovala, „že se mezi Čechy šíří pověsti o přesídlení českého národa do Ruska nebo do nějaké kolonie a že po válce nastane úplná germanizace.“ Postupně byly připravovány plány o vysídlení určitých oblastí v Čechách a na Moravě, kterými by došlo k rozbití souvislého osídlení českým obyvatelstvem, přičemž některé z nich začaly být uskutečňovány. Do českých zemí byli zváni Němci z Besarábie (z Rumunska), kteří byli rozmisťováni na uloupených zemědělských usedlostech. Dlouhodobý plán předpokládal, že pro Čechy bude postupně vyloučena možnost studia na vysoké a střední škole a jediným vzděláním pro ně bude základní čtyřtřídní škola.

Protektorátní prukaz.

V průkazu byl i uveden popis postavy. Dole vpravo byl umístěn otisk palce pravé ruky.

Protektorátní měna.

Měnou byla Protektorátní koruna.

V protektorátu se uplatňovala dvojjazyčnost.

Samozřejmě jako první byl uváděn Německý název.

Více než peníze se pro nákup potravin využívaly potravinové lístky.

Pokud někdo vyjádřil s režimem nesouhlas, mohl skončit na šibenici nebo byl zastřelen.

Slovenská republika

Vlajka je velmi podobná vlajce Protektorátu. Pokud se však pozorně podíváte, zjistíte, že 2 spodní  pruhy jsou u vlajek přehozené. Vlajka vlevo byla hlavní vlajkou státu, vlajka vpravo byla válečnou slovenskou vlajkou, která se po Listopadu roku 1940 začala více používat. V roce 1945 byla vlajka zrušena.

Státní znak Slovenské republiky.

První Slovenská republika, též Slovenský štát (oficiálně Slovenská republika), byl formálně samostatný klerofašistický  stát na území dnešního Slovenska. V letech 1939 až 1945 byl tento stát okleštěný o území obsazené fašistickým horthyovským Maďarským království, naopak byly ke Slovensku na podzim 1939 opětovně připojeny dnes polské části Oravy a Spiše. Jeho sousedy bylo nacistické Německo, Protektorát Čechy a Morava, Maďarské království a Polsko (později Generální gouvernement).

Nejednalo se tedy o stát okupovaný Třetí říší, Slovenská republika přímo spolupracovala s Hitlerem.

Prezident Slovenského státu: Josef Tiso

Josef Tiso a Adolf Hitler

Po jednání J. Tisa, kterého si povolal do Berlína A. Hitler pod pohrůžkou, že Slovensko bude rozděleno mezi Polsko a Maďarsko, byla Slovenským sněmem vyhlášena samostatnost a 14. března 1939 vznikl samostatný Slovenský štát jako politický a vojenský spojenec nacistického Německa, který v listopadu 1940 přistoupil k Paktu tří. První Slovenskou republiku uznávala v průběhu její existence řada zemí, (především země Osy, jejich spojenecké či satelitní země a neutrální země), například Německo, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Sovětský svaz (až po uzavření sovětsko-německého paktu ze srpna 1939), Vatikán, Švýcarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Španělsko, Švédsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie (později Chorvatsko), Mandžusko (loutkový stát vytvořený Japonskem), čínská vláda v Nankingu, francouzská vláda ve Vichy, Kostarika, Ekvádor, Salvador.

První Slovenská republika zanikla důsledkem druhé světové války. Dne 4. dubna 1945 byla osvobozena Rudou armádou Bratislava a do 1. května 1945 bylo celé území Slovenska osvobozeno. V Košicích již 5. dubna 1945 zasedá dočasná vláda ČSR, která přijala Košický vládní program a území Slovenska bylo vráceno důsledkem druhé světové války Československu. Slovenský stát byl výrazně menší než dnešní Slovensko. Na Slovensku narozdíl od Protektorátu nebyla ve velké míře  uplatnována německá diktatura.

  Mapa Slovenského štátu.

Červenou a modrou barvou je uzemí odstoupené Madarsku, šedou barvou je vyznačené německé ochranné pásmo, žlutou barvou uzemí které bylo odstoupené Německu. Zelenou barvou je pak označené uzemí, které normálně patřilo Madarsku, ale po válce bylo přiděleno Československu.

Hitlerovým cílem bylo zničení Československého státu, což se mu také povedlo. Na území První republiky vznikly dva nové státní celky: Protektorát Čechy a Morava a Slovenský štát. Velká část uzemí byla zabrána Německem, Maďarskem a Polskem.

Zde to můžeme vidět na mapě. V pozadí mapa První republiky, na ní je vyznačeno to, co zbylo, a to, co nám bylo sebráno.